Dřevěné fasády skvěle vypadají, dobře slouží a jsou čím dál oblíbenější. Co je dobré před jejich realizací vědět?
Pro jaký spojovací materiál se rozhodnout? Možností je několik a všechny mají své výhody a nevýhody.
Zápustný vrut je vhodné použít křížový nebo ještě raději torx. Vždy však musí jít o vruty s částečným závitem. Vruty s vrtným hrotem a frézovacími drážkami na hlavě snižují riziko rozštípnutí dřevomateriálu, díky čemuž mohou být umístěny blíže ke kraji.
Dlouhodobá antikorozní ochrana spojovacích prvků je bezpodmínečně nutná. Ochrání dřevo před nežádoucím zbarvením, které je způsobeno korodujícími kovovými částmi nebo chemickou reakcí látek obsažených v jádře (například u dubu).
Pro jádrové dřeviny, například dub nebo modřín, by měly být používány pouze spojovací prvky z ušlechtilé oceli. U povrchově ošetřených spojovacích prvků (např. galvanické pozinkování) je pak při montáži nutno počítat s porušením ochranné vrstvy.
Kolik hřebíků či vrutů je potřeba použít? To záleží zejména na rozměrech prken. Na délku prkna by měla být mezi spojovacími prvky vzdálenost maximálně 100 cm. Vzdálenost od kraje kolmo na vlákna by měla být minimálně 1,5 cm.V podélném směru vlákna by měla být dodržená vzdálenost od kraje minimálně 5 cm. Při použití vrutů s vrtným hrotem může být tato vzdálenost v závislosti na dřevině redukována. K uchycení tvrdých dřevin je pro hřebíky a vruty nutné předvrtání, aby se zabránilo popraskání dřeva. Výjimkou jsou vruty s vrtným hrotem.
Odvětrání představuje ze stavebně fyzikálního hlediska dodatečně zajištění, a proto jej jednoznačně doporučujeme. Jako minimum je nutno počítat na jeden metr konstrukční výšky podlaží 1 cm odvětrání, 4 cm jsou v každém případě dostačující. Větrací otvory musí být zakryty ochranou mřížkou proti drobným zvířatům (vzdálenost ok je vhodná minimálně 3 mm a maximálně 5 mm). Za určitých krajních podmínek lze od zadního větrání upustit, existují fasády větrané i nevětrané.
Protože dřevěnou fasádu nemůžeme nikdy označit jako stoprocentně těsnící, je nutno pamatovat na druhou rovinu odvádějící vodu, například formou difúzní odvětrávací šachty. Má-li dřevěná fasáda otevřené spáry, musí být šachta vedoucí za nimi dostatečně rezistentní proti UV záření. Spodní konstrukci je nutno dimenzovat podle statických hledisek.
Palubky ve fasádě jsou často právě v moderní architektuře vystavovány povětrnostním vlivům bez potřebné stavební ochrany. U neošetřených fasád tak nevyhnutelně dojde k zašednutí dřeva. Zabránit se tomu dá pouze vhodnou povrchovou úpravou.
Aby mohla fasáda dlouhodobě plnit svou funkci, potřebují nátěry pravidelnou péči a údržbu. Minimálně jednou ročně doporučujeme pečlivou kontrolu - u celé fasády prověřte poškození povrchové úpravy, jako jsou trhliny, mechanické narušení, stopy po krupobití, zabarvení, odloupávání, zamodrání a tak dále. Zjistíte tak, zda je údržba či renovace fasády žádoucí.
Péče (údržba) ochranným nátěrem je na místě po předcházejících úpravách, jako je čištění či broušení. Údržba musí být prováděna v pravidelných intervalech na ještě neporušených plochách, dříve než se objeví viditelná poškození. Intervaly údržby závisí na způsobu povrchové úpravy a na intenzitě povětrnostních vlivů. Povrchy, které byly ošetřeny lazurou, po ochranném nátěru ztmavnou. Zesvětlení těchto ploch je možné pouze krycím nátěrem.
Při renovaci se odstraní stávající poškození, a obnoví se tak funkčnost povrchu. K tomu jsou zapotřebí nákladnější práce než při údržbě. Lazurou ošetřené plochy musí být renovovány velkoplošně, aby se zabránilo barevným rozdílům. U krycích nátěrů jsou možné také opravy menších ploch. Laky vhodné na údržbu a renovaci by měly být jasně označeny výrobcem, případně je dobré se zeptat a nechat si poradit.